Žáci sedmých ročníků v rámci předmětu Domácnost spolupracovali s rodiči a se svými spolužáky a vytvořili unikátní díla, která nyní zdobí zahradu naší školy.

Jak to všechno probíhalo?

Nejdříve musel vzniknout návrh. V hodině jsme vzali papíry, tužky a rozdělovalo se do skupin, ve kterých začaly vznikat první nápady na hmyzí domečky. Ve skupině se žáci domlouvali, kdo bude mít jaký podíl na práci, tzn., kdo přinese jaké přírodní materiály, kdo má doma šikovného tatínka nebo dědečka a jaký tvar a výšku bude dílo mít. Spolupráce s rodiči byla výborná a tak vznikla první torsa domečků, při kterých samotní žáci asistovali. Samozřejmě pár domečků vznikalo přímo ve třídě a kooperace žáků byla výtečná. Dokonce i některé slečny se umí zdatně ohánět s kladívkem a hřebíkem.

Na výplň potřebovali přírodní materiál, přičemž fantazii se meze nekladou. Při procházce lesem a po louce nasbírali například mech, suchou trávu, kůru, lýko, suché stvoly, šišky, drobné větvičky, bezové větvičky, bukvice, žaludy, prázdné makovice. Někteří využili i silnější polínka, cihly, pórobeton...

Na výplň konstrukce je lepší využít větší množství materiálu, hmyzí hotel pak poskytne přístřeší většímu počtu druhů. V šiškách a suchém listí se bude líbit beruškám a škvorům, v chodbičkách z klacíků, bambusů, stébel a podobně najdou ubytování včely samotářky či zlatoočka.

Nakonec se vše poskládalo do hmyzího domečku tak, aby nic nevypadávalo, ale ani nepřesahovalo ven. Pak by výplň mohla začít plesnivět. V některých domečkách jsou nakonec přichycená pletiva. Výplň je tak lépe fixovaná a přitom hmyzu nic nepřekáží.

K čemu vůbec takový hmyzí domeček slouží?

Hmyzu v posledních letech ubývá závratnou rychlostí a vědci varují, že by mohl do sta let vyhynout, což by způsobilo naprostý kolaps našeho ekosystému. Každý může pomoci jeho úbytek zpomalit, třeba tak, že mu poskytne místo k bydlení.

Všem rodičům děkuji za spolupráci

Mgr. A. Segizbaeva